Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vážení přátelé norského gothic metalu, existujete-li ještě, mám pro vás krátkou recenzi další placky, která je podepsána jménem Morten Veland. A předem můžu avizovat, že tento hudební směr není ve své existenci ohrožen, dokud bude Veland živ. SIRENIA je při síle s ponurými melodiemi, mohutnými chorály, elektronikou a nezbytnou dávkou kýče.
Jmenovaný Morten Veland, jelikož Veland a SIRENIA jedno jsou, se na novém albu ohlíží zpět a předkládá materiál, který by se dal označit jako výběr minulé tvorby. První alba kapely byla přímým pokračováním Velandova rukopisu známého z TRISTANIE. Byla postavena na kontrastu dívčího zpěvu a Velandova chrapláku, čitelných melodiích a mohutných sborových refrénech. Postupem času se jeho tvorba zklidňovala. Na desce „Nine Destinies And A Downfall“ se od mohutných refrénových chorálů odklonil a výsledkem byla uvolněné, příjemné album. V podobném duchu pokračoval i na dvou následujících albech, avšak kvalita šla postupně dolů. Pomyslného tvůrčího dna dosáhl na „Misere Mortem“ pod hlavičkou MORTEMIA (více v příslušné recenzi). Aktuální „Perils Of The Deep Blue“ v sobě nese elementy všech výše zmíněných alb.
Album otevírá singl „Seven Widows Weep“, který je klasickou písní kapely, odkazující na její první alba. Doprovodné video o námořnících na rozbouřeném moři a sirénách pod hladinou je sice poněkud úsměvné, ale skladba samotná má v sobě dostatek energie a silnou melodii, aby dostatečně navnadila pro další poslech. Hodně prostoru dostala zpěvačka Ailyn, je kladen velký důraz na melodie a elektroniku, často se střídá tempo a album se příjemně posouvá kupředu. „Perils Of The Deep Blue“ je již šesté v pořadí a tak má samozřejmě i svá hluchá místa, ale díky rozmanitosti hudebních motivů jsou nějaké ty vycpávky snesitelné. Osobně spatřuji vrchol celé nahrávky ve skladbě „Ditt Endelikt“, která je překvapivě zpívána čistým mužským hlasem a melodií a náladou si nikterak nezadá s gothic/doom rockovou produkcí finské scény. Těsně před koncem hracího času nalezneme další podařený zářez v podobě „Profound Scars“, která jako by z prvotiny „At Sixes and Sevens“ vypadla. Sice jde už o trochu provařený materiál, ale funguje i po více jak deseti letech. I závěrečná „pochodová“ „A Blizzard Is Storming“ se docela příjemně poslouchá.
V kontextu tvorby SIRENIE jde o slušný materiál, který nijak nevybočuje ze zajetých kolejí, ničím nepřekvapí, jen pobaví o trochu více než desky předchozí. Na druhou stranu se ničeho nového nedočkáme. Veland se svou hudební vizí ustrnul skoro přesně tam, kde opouštěl TRISTANII. Pokud se vám tehdejší nahrávky líbily, „Perils Of The Deep Blue“ vás asi příliš nezklame. Takže tomu dejme malý, symbolický nadprůměr za tu trochu nostalgické zábavy.
„Perils Of The Deep Blue“ působí jako relikt konce devadesátých let. SIRENIA od svého vytyčeného směru nikdy vážněji neuhnula, takže i v porovnání se dvěma předchozími alby je aktuální počin důstojným pokračovatelem. Pokud vám nevadí trocha té recyklace, najdete několik podařených skladeb a zbytek bude neškodně plynout kolem.
1. Ducere Me In Lucem
2. Seven Widows Weep
3. My Destiny Coming To Pass
4. Ditt Endelikt
5. Cold Caress
6. Darkling
7. Decadence
8. Stille Kom Døden
9. The Funeral March
10. Profound Scars
11. A Blizzard Is Storming
12. Chains (bonus)
13. Blue Colleen (bonus)
Tahle americká parta zní úplně jako revival starých JUDAS PRIEST, i ten vokál jako by patřil samotnému Halfordovi. Je to taková zasmrádlá mršina, ale překvapivě mě celkem bavilo si to poslechnout. Jestli do toho půjdu podruhé ale fakt nevím, spíše ne.
STEVEN WILSON - Presents Intrigue: Progressive Sounds In UK Alternative Music 1979-89
4 disky. 58 skladieb. 75-stranový booklet. Len CD a LP, žiaden streaming. Steven Wilson sa vybral zboriť mýtus, že 80’s boli umeleckou pustinou: Od THE CURE a JOY DIVISION po zabudnuté britské spolky, funguje to na ploche vyše 5 hodín. Povinné počúvanie!
Dobre to robí táto švédska superskupina. Melodický death metal vo veľmi prístupnej, niekto by zbytočne hanlivo povedal kolovrátkovej, forme. Na druhom albume v ešte zrelšej a lepšej podobe. Teším sa na ich tohtoročné koncerty!
Daniel Cavanagh asi chtěl stvořit Anathemovské album, ale utopil se v klišé. Příjemně to odsýpá a zvuk i provedení se dají těžko kritizovat, ale je to tak nepůvodní a otřepané, že to úplně kazí emoce, které by jinak určitě fungovaly. Sem se vracet nebudu.
Rumunský doom metal s hlasem tak hlubokým, že i basa je proti němu mandolína. O to výraznější je, když mu do duetu hraje flétna. Jde ovšem o kvalitní nahrávku, kapelník svého času bubnoval u SHAPE OF DESPAIR a lecčemu se tam přiučil.
Hezky uchopil Mark Tremonti nové album. Často jako by dominantně riffující kytara sváděla souboj s jeho přesvědčivým vokálem. Důrazné a současně melodické album, které je možno definovat jednoduchým konstatováním - moderní a přesto klasický heavy metal.
Tohle album ukazuje, že zřejmě nejen samotná skupina, ale i vlastní jednoduše melodický deathmetalový styl se zdá značně vyčerpaný, alespoň pokud se dělá takto klišovitě, jako to předvádí současní THE BLACK DAHLIA MURDER. Hodně vlažné je to.